Není tomu tak dávno, co se zde objevil krátký posudek na demo "Anděl Pomsty" od seskupení TRAIS. Pravděpodobně vám teď uniká souvislost s nadpisem tohoto článku, proto jsem nucen podotknout, že RITES OF PAIN jsou přímými pohrobky výše uvedené kapely. Zatímco doménou TRAIS byl heavy metal, u jejich pokračovatelů tomu tak již býti nemá, neboť jejich cesta má vést směrem k ostřejším metalovým dimenzím.

Těmi dimenzemi rozumíme podle promo letáku melodickou větev kovu smrti z města Gothenbugu (inspiračním zdrojem kapely mají býti IN FLAMES) nebo melodický thrashing (tentokrát se bude nabírat z pomalu vysychající studny s etiketou SOILWORK). Proměna heavy metalové kapely v death metalovou se ale jaksi úplně nezdařila. V žilách členů RITES OF PAIN totiž stále koluje především heavy metalová krev (3/4 sestavy tvoří pohřbení TRAIS) a té death metalové je ještě žalostně málo. Výsledek je ten, že vznikl jakýsi hybrid na pomezí obou žánrů s výrazným podílem melodiky vůči agresivitě. Ať je poslouchám jak poslouchám, IN FLAMES slyším jen velmi náznakově ke konci skladby "Tricker" a SOILWORK neslyším už vůbec. Více než cokoli jiného mě napadají starší RAGE a to nejen díky chrčivému projevu vokalisty Radka Popela, který má hlasivky naštelované v podobné rovině jako "Peavy" Wagner. V žádném případě tedy nemůže být řeči o nějakém growlu (náznaky by se sice našly, ale vyznívají hodně rozpačitě, stejně jako ostatní Radkovy pokusy o brutálněji laděný vokál. Je zcela bez diskusí, že nátlakový zpěv podle power metalového vzorce mu sedí zdaleka nejlépe). Ohledně nahrávání dalšího dema/alba si tedy dovolím zpěvákovi RITES OF PAIN doporučit extrémní vokály buď řádně nacvičit, nebo je raději úplně stáhnout.

Kytarově mají Budějovičtí opět nejblíže k power metalovému standardu, i když je pravda, že občas vycení zuby a předvedou náznak thrash/death metalového laufu (závěr "Heal The Coward", rozjezd třetí "Dreamspire" nebo opět "Tricker" - jednoznačně nejzdařilejší skladba na "Promo 04"). Bohužel i ony nepříliš časté agresivní momenty jsou neutralizovány až příliš uhlazenou produkcí (samozřejmě rozumím, že za 40 hodin práce ve studiu se nedá doladit úplně všechno). Závěrem tedy konstatuji, že RITES OF PAIN nahráli slušnou desku, která má daleko blíže k power metalovým standardům, než k avizovanému melodickému death metalu. Pokud je cílem skupiny co nejvíce se přiblížit kapelám z "gothenburské“ školy, bude do budoucna nutno přitvrdit v otázce produkce a hlavně notně povolit zatím dost utažená stavidla agrese.